Převodník Měn
Žít Měna Cross Rates
Směnné kurzy měn
Ve financích je směnný kurz (také známý jako zahraniční směnný kurz, forex kurz, FX kurz či Agio) mezi dvěma měnami kurz, ve kterém bude jedna měna vyměněna za druhou. Také je považován za hodnotu měny určité země v poměru s jinou měnou. Například mezibankovní směnný kurz 119 japonských yenů (JPY, ¥) za Americký dolar (US$) znamená, že za každý US$1 bude směněno ¥119 nebo že za každých ¥119 bude směněn US$1. V tomto případě by se řeklo, že cena za dolar je ¥119, nebo ekvivalentně že cena za yen je$1/119.
Směnné kurzy měn jsou určovány na zahraničním devizovém trhu, který je otevřený široké škále různých typů kupců a prodejců, kde je obchodování s měnou nepřetržité: 24 hodin denně kromě víkendů, např. se obchoduje od 20:15 Greenwichského času v neděli do 22:00 Greenwichského času v pátek. Spotový směnný kurz odkazuje na aktuální kurz. Forwardový směnový kurz měn odkazuje na směnový kurz měn, který je kótován a obchodován dnes, ale bude doručen a zaplacen v konkrétní čas v budoucnosti.
Na devizovém trhu maloobchodní měny je určená jiná sazba nákupu a prodeje daná obchodníky s penězi. Většina směn probíhá z nebo do místní měny. Nákupní sazba je sazba, za kterou obchodníci koupí cizí měnu a prodejní sazba je sazba, za kterou měnu prodají. Dané sazby zahrnují marži obchodníka (či zisk) při obchodování, jinak může být marže nahrazena formou provize či jiným způsobem. Mohou být také určeny různé sazby pro hotovost (většinou pouze bankovky), listiny (jako cestovní šeky) či elektronické transakce (jako například nákup kreditní kartou). Vyšší sazba u listinných transakcí byla odůvodněna jako kompenzace delšího času a nákladů na zúčtování dokumentu, zatímco hotovost je dostupná pro další prodej ihned. Někteří obchodníci ale naopak preferují listinné transakce z důvodu obav o bezpečnost hotovosti.
Maloobchodní devizový trh
Měna pro mezinárodní cestování a zahraniční platby je většinou zakoupená od bank, devizových makléřství a různých druhů směnáren. Tyto maloobchodní prodejny získávají měnu na mezinbankovních trzích, které jsou oceňovány Bankou pro mezinárodní platby na $5,3 bilionů dolarů denně. Kupní cena se provádí na spotovém kurzu smlouvy. Proces prodeje měny maloobchodním klientům zahrnuje provizi na pokrytí nákladů na zpracování a zároveň k obdržení zisků. Dodatečné zisky jsou realizovány kotací směnového kurzu, který se liší od originálního spotového kurzu. Rozdílu se nazývá rozptyl nabídky a poptávky. Stanovením vlastní nabídky a prodejní ceny je maloobchodní poskytovatel tvůrcem maloobchodího měnového trhu, který tento trh potvrzuje podle uvážení.
Kótování
Měnový pár je kurzovní záznam relativní hodnoty jednotky měny oproti jednotky jiné měny na devizovém trhu. Kurzovní záznam EUR/USD 1.11 znamená, že 1 euro je schopné koupit 1,11 amerického dolaru. Jinak řečeno je to cenová jednotka eura v americkém dolaru. Zde se euro nazývá “pevná měna”, zatímco americký dolar se nazývá “variabilní měna”.
Existuje trhová konvence, které určuje, která měna je pevná a která je variabilní. Na většině místech světa je pořadí: EUR – GBP – AUD – NZD – USD – ostatní. Podle toho je v převodu z EUR na AUD pevnou měnou EUR, variabilní měnou AUD a směnový kurz indikuje, kolik australských dolarů by bylo zaplaceno či obdrženo za 1 euro. Kypr a Malta, které byly kótovány jako základny k USD a ostatním, byly nedávno odstraněny ze seznamu, když se přidali do Eurozóny.
Na některých místech v Evropě a na neprofesionálním trhu ve Velké Británii jsou EUR a GBP převráceny, takže je GBP kótováno jako základní měna pro euro. Aby se dalo určit, která měna je základní, pokud není ani jedna na seznamu (tzn. obě spadají pod “ostatní”), použije trhová konvence měnu, která má směnový kurz větší než 1.000. Tím se vyhne problémům se zaokrouhlováním a tomu, aby byly kurzy měn zaokrouhlovány na více než 4 desetinná místa. Pro toto pravidlo existují určité výjimky, například Japonci často kótují svou měnu jako základnu pro ostatní měny.
Kóty, které používají domácí měnu jako cenovou měnu (např. EUR 0,9009 = USD 1,00 v Eurozóně) jsou známé jako přímé kóty nebo cenové kóty (z perspektivy dané země) a jsou používané většinou zemí.
Kóty, které používají domácí měnu jako jednotkovou měnu (např. USD 1,11 = EUR 1,00 v Eurozóně) jsou známé jako nepřímé kóty nebo množstevní kóty a jsou používané v britských novinách a také jsou běžné v Austrálii, na Novém Zélandu a v Eurozóně.
Používání přímých kót, pokud domácí měna sílí (to znamená, že stoupá v ceně), poté se hodnota směnného kurzu sníží. Naopak pokud sílí zahraniční měna, hodnota směnného kurzu se zvýší a domácí měna klesá na ceně.
Trhová konvence od 80. let do roku 2006 byla taková, že většina měnových párů byla kótována na čtyři desetinná místa pro spotové transakce a až na šest desetinných míst pro výměny dopředu. (Čtvrtému desetinnému místu se většinou říká “pip”). Výjimka byla pro směnné kurzy s hodnotou nižší než 1,000, které byly většinou kótované na pět nebo šest desetinných míst. I když neexistuje žádné stanovené pravidlo, směnné kurzy s hodnotou větší než 20 byly většinou kótovány na tři desetinná místa a měny s vyšší hodnotou než 80 byly kótovány na dvě desetinná místa. Měny nad 5000 byly většinou kótovány bez desetinných míst (např. bývalá turecká Lira) např, (GBPOMR : 0,765432 – : 1,4436 – EURJPY : 165.29). Jinými slovy jsou kóty udávány pěti číslicemi. Tam, kde je kurz pod 1 mají kóty často pět desetinných míst.
V roce 2005 Barclays Capital prolomil konvenci nabízením spotové směnové kurzy s pěti či šesti desetinnými místy na své elektronické obchodní platformě. Kontrakce rozpětí (rozdíl mězi kupní a prodejní cenou) si pravděpodobně žádala podrobnější ceny a dala bankám možnost pokusit se vyhrát transakce na multi bankovních obchodní platformách, kde by jinak všechny banky kótovaly stejnou cenu. K tomuto systému se již přidalo několik dalších bank.
